Vraťme do hry poezii
Ve středu 25. 2. odpoledne se v Literárním muzeu konal seminář pro učitele českého jazyka na středních školách Vraťme do hry poezii. Volně navazoval na ten, který jsem absolvovala v Kadani a věnoval se literatuře obecně. Oproti Kadani byla účast poloviční, zato přijeli učitelé z mnohem větší dálky (z Písku třeba). Jako by pražští učitelé nové inspirace do výuky nepotřebovali. Prostor byl mnohem větší a atmosféra chladnější, což s velikostí prostoru možná souviselo.
Struktura semináře byla obdobná, lektorem byl Kamil Činátl. V první části jsme v diskusi charakterizovali současný stav výuky poezie na českých středních školách a shodli se na přehlcenosti žáků formálním rozborem, což je přisuzováno zejména didaktickým testům – přijímacím na střední školy a maturitním. Tohle tvrzení příliš nesdílím, spíš mi připadá, že je na vině setrvačnost nás, učitelů. Básně se vždy formálně rozebíraly, rádi předáváme své teoretické znalosti dále a někdy se nám zdá (na rozdíl od našich žáků) snadné naučit své svěřence o básních právě toto. Zároveň se poezie bojí i někteří učitelé, sami ji považují za složitou a exkluzivní a nejsou si jisti, proč by ji měli učit.
Postupně jsme pak formulovali přednosti práce s veršem: básně jsou zpravidla krátké, jejich čtení nás zpomaluje, může na čtenáře působit terapeuticky a podněcuje reflexi jazyka. Do diskuse pak přibyly tipy na to, jak učit o poezii (a s poezií) jinak. Můžeme ji sledovat v intermediální konstelaci a porovnávat různá mediální zpracování básnického díla, můžeme ji pojmout jako čin v konkrétním prostoru, např. uspořádat procházku s recitací básní autora, který své texty k určitým místům vztahoval. Můžeme prostřednictvím poezie reflektovat současnost a udělat z ní událost. Je to na nás.
Každý si měl přinést na seminář nějakou svoji oblíbenou báseň a ve skupinách jsme hledali možnosti, jak s ní naložit ve škole. Pro naši skupinu se stal inspirací text Elisabeth Bishopové (1911–1979), na nějž si vzpomněl kolega FH, a ke kterému jsme vymysleli celý projekt na téma: poezie jako událost. Text pochází ze sbírky Umění ztrácet. Ta vyšla česky v roce 2005. Hledání podoby projektu pro žáky bylo inspirativní, stejně jako rozhovory s kolegy.
Na závěr ještě přehled doporučené literatury: A2 Poezie, gesto, čin. 2024/12; Čermochová, Klára: Jak učit poezii — revize výukových metod. Úvaha, jak vrátit básním rytmus, žákům vztah k poezii a učitelům sebevědomí. Slovo a smysl 2025/2; Jindráček, Václav: Jak se učí poezie: výzkum literární výchovy v české škole. Host, Brno 2024; Kožmín, Zdeněk: Interpretace básní. SPN, Praha 1986; Vala, Jaroslav: Poezie, studenti a učitelé. Recepce, interpretace, výuka. UP, Olomouc 2013.
