Návrat
Portugalský kolonialismus není žádnou neznámou. Jeho rozpad začal již v 19. století, kdy získala nezávislost Brazílie, a fakticky byl dovršen v roce 1975, tedy přibližně rok po pádu vojenské diktatury Estado Novo. Právě do tohoto období je zasazen děj Návratu.
Dalce Maria Cardoso ho ve svém románu zachycuje očima dospívajícího Ruie, jenž je sice Portugalec, ale celý jeho dosavadní svět se odehrával v Angole. Blížící se nezávislost jeho rodiště je důvodem zřízení leteckého mostu, jímž proudí příval „navrátilců“ do země, kde je nikdo nechce a kde se ani oni sami necítí být doma.
„Doma“ v Portugalsku sice bydlí v pětihvězdičkovém hotelu, avšak natěsnaní v jednom pokoji s matkou a sestrou. Navíc jsou bez otce, kterého pár hodin před odletem odvedli angolští vojáci. Žije, nežije? Přiletí, nepřiletí? Nejistota, bezvýchodnost, odmítání „navrátilců“ okolím, to vše se spojuje s běžnými problémy dospívání – milostnými peripetiemi i komplikacemi ve škole. Peníze docházejí a materiální pomoc nestačí. Změna podnebí, sociálního postavení, ztráta domova a majetku jsou ingredience, z nichž autorka míchá pro své čtenáře čtivý koktejl. Ten sice končí poněkud sladce, přesto jsem si kladl otázku: Obstál bych, kdybych musel začít novou životní etapu z hlubokého „pole za startovní čárou“?
Je to příběh o vykořenění, dospívání a restartu vlastního života. Kolonie, kolonialismus a Portugalsko zde slouží především jako kulisy.
(CARDOSO, Dulce Maria. Návrat. Překlad Klára Trsková. Vydání první. Praha: Meridione, 2025. 221 s. ISBN 978-80-53037-18-1.)
