Jednu noc, Markoviči

Tolik lásky v nelásce a tolik nelásky v lásce. Možná tak by se dal shrnout děj románu izraelské autorky Ajelet Gundar -Gošenové. Její prvotina se dočkala českého překladu až po jejích dalších dílech Probudit lvi a Kde číhá vlk.

Hlavní osa příběhu je vcelku jasná. Nevýrazný muž Jaakov Markovič se díky svému záletnému kamarádovi Zeevu Feinbergovi (románek s Rachel Mandelbaumovou) musí odklidit do bezpečí. Je spolu s ním poslán do Evropy, kde mají díky fingovaným sňatkům pomoci imigraci do mandátní Palestiny pod britskou správou. Jemu přidělená „manželka“ je nejkrásnější žena, kterou kdy viděl a na rozdíl od něj má s pozorností ostatních přesně opačný problém. Po příjezdu do Svaté země se s ní oproti domluvě odmítne rozvést, což ona těžce nese.

Román sleduje propletené příběhy tří rodin – Markovičových, Feinbergových a Mandelbaumových. Na scéně jsou vlastní, „kukaččí“ i unesené děti, kterých se rozpoložení jejich rodičů nemohou nedotknout. Složitost vztahů a síla lásky, která ovšem může, ale nemusí, být opětována vytváří čtivý, i když ne zrovna optimistický pohled na svět. To, že někdo něco hodně chce a hodně se o to snaží, ještě neznamená, že toho dosáhne.

I když děj románu není zrovna nejoptimističtější, je protkán zajímavými postřehy či vtipnými glosami, což (alespoň v mém případě) zafungovalo skvěle.

„Setrvat pohledem na nudné tváři Jaakova Markovič vyžadovalo značné úsilí. A protože lidé neradi vynakládají značné úsilí, dívali se mu do obličeje jen zřídkakdy.“ (s.7)

„Zeev Fienberg byl skutečně naivní, když nevěděl, že to, co se odehrává člověku v hlavě, je nesrovnatelně důležitější než to, co se mu odehrává před očima.“ (s. 75)

„Už jsi někdy musel čekat, aby se něco stalo? Ne. Lidi jako ty nemusí čekat. K lidem, jako jsi ty, přichází věci samy od sebe. Víš, jak chodit. Jak mluvit. Jak se smát. Ale lidi jako já musí čekat, až se něco stane.“ (s. 84)

„Dny strávila tím, že se litovala, co je vynikající způsob trávení volného času, ale velice škodlivý na pleť.“ (s. 84)

Bela, zvyklá, že se všechny pohledy upírají na ni, si v tu chvíli připadala jako člověk, který náhle zjistil, že ztratil peněženku.“ (s. 85)

„Jaakov Markovič prokázal mošavě velkou službu, když se s Belou Markovičovou odmítl rozvést: Byl to tak odporný čin, že se na něj obyvatelé mošavy jen podívali, a hned se cítili být zcela bez poskvrnky.“ (s. 86)

„Uměl mluvit čtyřmi jazyky a tvářit se, že osmi.“ (s. 129)

„Muže považovala za stroje na výrobu dětí, nic víc, a vzhledem k tomu, že díky povaze své práce byla neustále obklopena dětmi, žádný takový stroj nikdy nepotřebovala.“ (s. 256)

(GUNDAR-Ggošenová, Ajelet. Jednu noc, Markoviči. Překlad Alžběta Glancová. Praha: Garamond, 2026. 336 s. ISBN 978-80-7407-745-6.)
.